20/11

Prodloužený víkend (měla jsem firemní volno) je téměř za námi, už mi chbí jen vyfoukat vlasy a lehnout si. Bylo to krátký a navíc mě děsí, že se teď nemám už na co těšit, protože všechny volný dny už jsou vybraný a čekají mě jen Vánoce. Ale ještě mám pár dní dovolené, tak ta to jistí.

V týdnu se snad půjdeme podívat na jeden byt. Pořád jsem se chtěla osamostatnit, tak nějak už cítím tu potřebu. Ale, najednou když to přišlo, tak mám touhu couvnout. Prostě si najednou po 22 letech nedovedu představit že odejdu z domova, že denně neuvidím rodiče, bráchu, ale na druhou stranu si říkám že to naštěstí není daleko (asi cca 200m) takže kdykoliv můžu zaskočit nebo naopak. Ale tak nějak mě to prostě mrzí a mám z toho divný pocit. Jenže zase ta představa, že budu svým pánem, že snad konečně začnu žít a nebudu pořád jenom přežívat, že můj život bude muset mít nějakej řád, že se budu muset naučit hospodařit, že se s mužem konečně víc poznáme... to je prostě taky lákavý. Takže vlastně ani nevím co chci... asi to nechám běžet a ono to nějak dopadne... že jo?

A co vy, kdy jste se osamostatnili, na kdy to plánujete???

4/11

Včera dopoledne jsem odjížděla na meeting od naší firmy. Původně se mi vůbec nechtělo, protože nejsem moc komunikativní typ a cílem tohodle jednání bylo seznámit se s co nejvíce lidma s kterýma komunikujeme přes mail či telefon. Takže něco přesně pro mě :( Už jsem se viděla, jak tam celou dobu sedim v koutě a nevim co dělat, řikat. Ale na druhý staraně tady byla představa placenýho "volna", najím se zadarmo a nebudu muset nic řešit.
Nakonec to bylo fajn. Konečně jsem si potykala s pár kolegama a doufam, že už se teď budu v práci cejtit líp. Poznala jsem pár lidí se kterejma si fakt píšu ale 250 jsem jich fakt nepoznala...

Ale jedna věc mě zarazila. Jeden kolega, s kterým sem tam pak večer debatila nejvíc mi pak řekl, že mam hrozně zvláští pohled. Nedovedl mi to vysvětlit, že prej prostě zvláštní, a ne v negativním smyslu a že neví co si o tom myslet. Tim že se mi omlouvá, že na mě furt civěl, když jsme byli v hospodě. Já sem si toho všimla že mi furt kouká do obličeje a nevěděla jsem proč?! Tak nevím jestli tim mam být polichocena nebo naopak. Asi budu muset svůj pohled sledovat v zrcadle a přijít na to.
Zajímavý je že mi to už jednou řekl někdo jinej, taky kluk kterýho jsem vůbec neznala, kamarád mýho muže. Říkal mu ať si dává bacha na moje oči. Tak já fakt nevim.
Jediný co vim, tak neumim lhát do očí.
No to byla jen taková vsuvka nad kterou přemejšlim :)

Jinak se už tak celkem těšim na vánoční večírek, kde se opět sejdeme a snad bude další šance poznat se víc i s ostatníma. A z tohodle panáčka prostě vytáhnu jak to jako myslel?!