Dnešek (teď už vlastně včerejšek) byl dnem jedním z těch, kterejch by mohlo bejt víc.
Začalo to v práci kdy mi kolega se kterým jsem si vykala (jo bylo to trapný je o pár let starší, ale mladej, ale nějak nebyla příležitost a čim víc se to odsouvalo tim blbější to bylo) no, tak odedneška si jakože tykáme - konečně. Bylo to vtipný. Odcházim z práce a loučim se jako že hezkej prodlouženej víkend a on na mě "čůs" a pak ježiš vlastně nashle... no tak že to bylo blbý tak řikam že dobrý a v pohodě a že bysme si mohli tykat. No tak si tykáme. Jsem zvědavá v pondělí...
Pak jdu na bus a tam učitel AJ z jazykovky. Učí ve firmě kde dělam angličtinu, ale já zatim nechodim. Takže docela mazec. Tak sem s ním jela busem, jako rozuměla jsem mu ale nad odpověďma jsem musela hodně přemejšlet. Tak mě tak strašně štve že neumim dobře jazyk. A tím se chci prostě naučit...začít se učit... Musim a chci prostě!
No a večer jsem si po hoooooooooooooodně dlouhý době šla sednout se spolužačkama ze střední, byly jsme 4 co se tak víc bavily. A bylo to super, bez chyby. Řikala jsem si že se uvidíme asi po 4 letech, tak to bude blbý a naopak, bylo to super fakt! Tak vždycky pak lituju že takovách dní není víc a řikam si že si ty kamarády musim udržovat...
A tuhle jsem se rozhodla pro změnu, celkovou. Tak snad už mi to konečně výjde... přála bych si to moc...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář ;)